Eliška Coufalová: Můj zážitek roku s nanosilver

 Každý den je tak jiný, až je ve svých „nástrahách“ vlastně dokonalý. To bych ale musela popsat každý den a teď si nejsem jistá, že bych vás po chvilce udržela v bdělém stavu :D. 

Okouzlující zážitek roku 2020 s Nanosilver… „zážitku, volím si tebe“

Zadání zaznělo a já tedy říkám: „ zážitku, volím si tebe!“ 

Píše se den, kdy se myšlenka přetváří ve skutečnost a já si vyzvedávám, na novinářský test, motocykl Aprilia Shiver 900. Mnohým z Vás to nic neřekne, ale doporučuji název zadat do „bratra google“ a rázem máte představu o jaké krásce je řeč. A teď přijde odtajnění. Má práce a život je instruktorka na motorce. No a můj zadek má to štěstí, že se sveze na desítkách strojů a novinkách ročně, baví ho to a zároveň se mnou píše opravdu dost dobré zážitky.
S Aprilkou přejíždíme přes rušnou Prahu (pěkně si to dává), zaparkuji a dám ji slib, že jak odučím klienty, tak se pro ni vrátím. Ty myšlenky na ni byly hodně dlouhé, ale nakonec se podaří, dávám klíček do spínačky, otáčím jím a startuji. Ach, ten zvuk!

Miluji noční toulky opuštěným městem. Nejlepší časové pásmo začíná okolo půlnoci a mnohdy končí i okolo třetí hodiny ranní, kdy parkuji motorku v garáži. Proto na to dostatečně dopředu myslím a dle toho se snažím i vhodně obléknout. Ten osudný večer se proplétám Prahou, taková čistka mysli. V sedle si ji nejlíp porovnám a ještě se nejlíp navnímám na motorku. Přepadá mě nutkavá myšlenka nejít ještě spát a zvolit novou trasu na objevování. Fajn, jen by nesměla protínat Nuselský most. Nějakou rychlost tam mám a zrovna dvakrát si neuvědomuji, že bych zrovna já mohla být nápadná. Naivka. Najednou se za mnou rozbliká několik světel a já si začínám připadat jako největší rebel pod širým nebem. Ne, neujíždím, nemělo by to cenu.  Zajíždím na bezpečné místo ke krajnici, sundávám helmu, ze které mi vylézají blonďaté vlasy a „tajné“ složky se nestačí divit, že zastavily opravdu ženu.

Ach, ta kombinace. Italská motorka, Rakouská SPZ a blonďatý cop, co čouhá z helmy. V tu chvíli musím opravdu říct, že jsem vděčná za výbavu na míru. Opotila jsem se až na zadku, protože skrz ten ženský žlábek na hrudi, jsem měla pocit, že to putuje až tam.  Pánové byli v dost značné přesile a zájem byl značný (o motorku). 

Více vám nenapíšu, ale prosím, až mi budou dávat další stroj k osedlání, vyžaduji písemný soupis všech rizik, co mě s nimi mohou potkat, další vybavení od Nanosilveru a také, ať nejsou motorky tak krásné, že se sama Policie chce na ten stroj podívat.

Foto: Jakub Fišer