Česká značka funkčního oblečení s molekulami stříbra, využívá svých znalostí z oblasti nanotechnologií také v rámci ochrany zdraví. Nano filtry a roušky nanosilver odpovídají FFP3 (99,3%). K produktu obdržíte vše potřebné k doložení účinnosti filtrace

Pravda o nanovlákenných rouškách 

Nákupní košík 0ks - 0 Kč

Váš nákupní košík neobsahuje žádné zboží.

Vašek Torčík: Můj zážitek roku 2020 s nanosilver

Vašek Torčík: Můj zážitek roku 2020 s nanosilver

Letošní rok byl pro mnohé ve znamení zmatení, karantény, domácí kuchyně a seriálových maratónů. Ne až tak úplně pro mě, a o to míň, když mi v půlce července zavolal můj kamarád Pavel, ať jedu do Švýcarska na hory. Krásná hora, říkal. Bude se ti to líbit, říkal. Bude to peklo, říkal...  A tím mě přesvědčil :)

Odpadl mu totiž parťák i náhradní parťák a tak se uskromnil a obrátil se na mě - jaká čest. Po čtrnácti napínavých dnech jsme stáli pod kopcem. Vybaven nadšením, obavou a termoprádlem od nanosilveru (včetně hnědých bezpečnostních trenek) jsem vyrazil. Dostal jsem na testování pár kousků, které ještě nebyly na trhu. To je velká výhoda toho být ambasador - dostanu se k zajímavým věcem první, můžu je testovat a na základě mých poznatků se k zákazníkům dostanou už vychytané produkty.

Výstupu předcházela krásná cesta s mou milovanou Gertrudou (BMW Z4), se kterou jsme řádili v alpských serpentinách, abychom nakonec zaparkovali v kempu, kde jsem si vedle neblýskaného sporťáku pověsil hamaku a šťastně usnul. Na počasí jsme čekali čtyři dny než nás hora povolala k sobě. Na svém skalnatém hřbetu stále držela zbytky sněhu, které dělaly výstup zprva nemožný, aby jej po několika dnech udělala už jen náročný. Sehnat místo na horských chatách je nejen kumšt, ale také znásilnění úspor. Plných čtrnáct dní před odjezdem jsme pravidelně volali na chatu tamnímu správci Marcelovi. Tedy, Pavel volal. Mluvil na něj anglicky a Marcel jen neochotně předstírat základní znalost angličtiny, aby mému východoevropskému kamarádovi nakonec ustoupil a na pondělí mu zarezervoval dvě místa. Teď už víte, že po našem příjezdu nasněžilo. Víte, který den sněžilo? Ano, neděle. Takže jsme pondělní rezervaci zrušili a dvakrát denně (k Marcelovu nadšení) zkoušeli volat na přerezervaci. Tentokrát jsem to zkoušel já, v němčině. Měl jsem o málo větší úspěch na pokec s Marcelem. To bylo sice fajn, ale rezervace žádná. Díky koronaviru měly chaty redukovanou kapacitu a ta naše v 3.500 m.n.m. měla 20 míst + 2 nouzová pro pozdě sestupivší. Museli jsme se tedy nabalit na těžko (rozuměj, i s věcmi na spaní) a vše si poctivě vynést nahoru. Hora na nás celou dobu shlížela a její bíle malovaná páteř, jež se tyčila k obloze, neprozrazovala, zda vůbec někoho pustí, či se tam zrovna někdo trápí. 

Po příchodu na chatu nás přivítal nádherný pohled na ledovec pod námi, o něco méně vřele nás přivítal náš telefonní kamarád, správce chaty Marcel. Místo opravdu není a na terase nás spát rozhodně nenechá. Máme si jít postavit stan dolů (a ztratit ty pečlivě nastoupané výškové metry?!). Jo, a taky nám nedá večeři, ta je jen pro ubytované. Ani za peníze.

Kašlem na to, jídlo máme, odvahu taky a jsme stále dost mladí a blbí, nějak to dopadne. Dáváme si pivko a pozorujeme lidi sestupující shora. Je po třetí hodině a spousta lidí se ještě nevrátila. To znamená, že to je opravdu dlouhý výšlap, vychází se totiž o půl čtvrté ráno. Kolem půl páté se vrací dvojice, která se dolů chystá na paraglidu. A já si říkám: “Sakra, to je geniální.” Holka to dvakrát zkouší na tučňáka, kdy se po hlavě zapíchne do hlubokého sněhu, po kterém se snaží rozbíhat, než opravdu odletí. Chatař jim odhadoval poslední půlhodinu dobré termiky, než bude slunce příliš nízko. Přesně tu půlhodinu ona využila. Její přítel má v batohu i nějaké její věci, je těžší. Dráha je možná trošku více vyšlapaná, ale přece jen je to stále po ledovci plném trhlin. Trápí se 2 hodiny, Marcel mu jde pomoct, ukazuje mu, odkud fouká vítr, prošlapává mu cestu. Borec je už značně unavený když se rozbíhá k velkému pokusu. Mění směr, poskočil, ale neletí, běží přímo na největší trhlinu široko daleko. Mizí v ní celý a až zoufale pomalu za ním pomalu sjíždí po sněhu jeho padák. Celá terasa skáče na nohy, zatajuje dech a polovina z nás hned sahá po vybavení a běží jej zachraňovat. Asi sedmimetrový pád zbrzdil právě ten padák. Zklamaný, unavený a prochladlý se vrací nahoru na chatu, kde děkuje za záchranu, kupuje všem piva a pěšky se vrací do údolí. Dojde určitě za tmy a pravděpodobně taky nebude mít radost, že těch šest kilo navíc táhl zbytečně. Možná ta cesta paraglidem dolů nebude zase takové terno, říkám si.

To už ale večeříme, ukecáváme Marcela, že nemáme stan a ta terasa je naše nejlepší šance. Jeli jsme přece 1.000 km. nakonec se uvolí. Usínáme tedy ve svých spacácích, v bundách a čepicích na pár hodin, než se vydáme na vrchol. Já mám navíc ještě tajnou zbraň - termovložku od nanosilveru, přidala mi ke komfortu pár stupňů a tak jsem se v pocitové teplotě mezi nulou a pěti stupni dobře vyspal. 

Vstáváme velmi brzy, snídáme z vlastních zásob (ořechy, jogurt, pain au chocolate), zapínáme čelovky a s vybavením na sobě vzhůru do oblak. Termoprádlo mě skvěle hřeje a při pohybu rychle dosahuji komfortní teploty jen s bundou a trikem. Co však není komfortní je moje rychlost. Na toto jsem se nepřipravoval, neběhal jsem. Kruci. 

Po pár hodinách jsme na hřebeni a první paprsky osvětlují Matterhorn, mou nejoblíbenější alpskou horu. Je famózní, zdravíme se a od té doby na mě dohlíží už celý den. Výstup je lezecký, nejdříve mix, pak skála. Necháváme mačky neb nevíme, co je před námi. Průvodci předvádí svou klasickou aroganci. V mačkách nám šlapou po laně, kříží cesty, předbíhají. Ani se nechci vyjadřovat k bezpečnosti jištění jejich klientů, snad jen: většinou to stačí…

Se zvyšující se nadmořskou výškou se zhoršuje dech. Výšky zvládám dobře, ale tady mi síly opravdu docházejí a i když to je od chaty pouhých 800 výškových metrů, je to náročné, hodně lezecké. Ale tak krásné! Zhruba v době, kdy se kvůli času vyhodnocuje otáčení se dostávám na vrchol. Dnes je dlouhý krásný den se skvělou předpovědí, můžeme si to takto dovolit. Na vrcholu se vítáme, rozhlížíme. Já se kochám a fotím klasicky s českou vlajkou.

Vydáváme se zpět. Cesta je stejná, ubíhá ale rychleji, není to však bez námahy. Ve dvou třetinách cesty se rozjela na vedlejším hřebenu nějaká záchranná akce helikoptérou. To není nikdy fajn, nemáme ale čas přemýšlet nad jinými. Ledovec překračujeme ve velmi pozdní hodině, trhliny jsou obrovské. S posledním pohledem na Matterhorn mizíme přes hranu zpět do údolí, kde je chata. Po 14,5 hodinách od snídaně jsme zpět na chatě. Dnes už nemá smysl sestupovat do údolí.

Po západu slunce zůstáváme co nejdéle v teple uvnitř chaty. Radujeme se, užíváme si večer, přichází ještě nějací Francouzi, kteří přešli horu z jiné strany. Marcel jim nabídne dvě postele. Jak jinak! :D Po tom, co dostanou také večeři to Pavel nevydrží a jde se Marcela znovu zeptat jestli pro nás má místo. Prý ne a už prý máme jít ven. Naše peníze asi nejsou dost dobré a tak se se smíchem téměř tulíme ve žďáráku na terase a šťastni usínáme.

 

Použité vybavení od nanosilver:

  1. termo spodky
  2. termo triko s dlouhým rukávem
  3. triko classic
  4. trenky classic
  5. společenské ponožky 
  6. sportovní ponožky
  7. termo vložka do spacáku
  8. multifunkční šátek (tunel)

Galerie


Komentáře (0)

Zatím žádné názory


E-mail (nebude na webu zobrazen)
Jméno
Recenze

Související produkty

Máte nějaké dotazy nebo připomínky?
Vaše e-mailová adresa:   
Váš dotaz:
2 + 3 = (antispam)
Registrace do newsletteru

Buďte v obraze s naším newsletterem! Zajímavé akce, slevy, trendy a novinky.



Zajímají Vás naše novinky? Chcete si nakoupit s výraznou výhodou?

Pokud se registrujete k odběru novinek,získáte výhody v podobě přednostních nabídek a slev. 

Sledujte týdenní newslettery. novinky nanosilver

 



Odebíráním newsletteru jsem si přečetl/a upozornění, které se týká ochrany os. údajů a bezpečnosti.