Veteran Steel Man 2014

Své zážitky nám popsala: 

V den, kdy Radek Jaroš stojí na vrcholu K2 a zkompletuje tím svou Korunu Himaláje, stojím na startu svého prvního triatlonu – Veterán Steel Man.

Nikdy jsem nic podobného neabsolvovala, takže jsem nervozní. Nevím, co mě čeká, jestli závod vůbec zvládnu, jak si mám rozložit síly ani jak to na takovém triatlonu vůbec chodí. Nechala jsem se k účasti na závodě vyhecovat. V rámci přípravy na mé cesty do hor trénuji celoročně, takže kolo ani běh pro mě nejsou cizí. Ale vždy dělám jen jednu aktivitu v jednom dni. Netuším tedy, jak si vlastně mám rozvrhnout síly, abych nepřepálila úvod a v závěru už neměla z čeho brát. Proto také vstupuji do závodu s jediným cílem – úspěšně se dostat v jakémkoliv čase do cíle.

Po vzoru ostatních se jdu trošku namočit do Čertova rybníku a pak jen netrpělivě čekám, až zazní tři, dva, jedna, start. V tom okamžiku se dav vrhá do vody a začíná rychlými tempy mizet. Podobný nástup triatlonistů jsem očekávala, proto jsem si takticky stoupla do zadních řad, aby se ve vodě přes mě nepřevalilo hejno těl. V klidu začínám ukrajovat první metry svého prvního závodu a s překvapením, ale také potěším zjišťuji, že úplně poslední nejsem.

Druhá část závodu obnáší 46 kilometrů jízdy na kole. Tuto disciplinu považuji asi za svou nejslabší a dle očekávání mě kopcovitý terén trošku potrápí.

Závěrečný 7,2 kilometrů dlouhý běh zvládám s vypětím všech sil. Je úmorné vedro, ale zchlazení vodou mě vždycky na nějakou dobu trochu probere. Poslední kilometr dám do běhu vše. Po proběhnutí cílem se s pocitem obrovské radosti, ale i úlevy, že je konec, svalím do trávy a je mi krásně. Ve stejném okamžiku také vím, že to rozhodně nebyl můj poslední závod.

A i když jsem tak trochu na baterky, svůj plán jsem splnila, ba co víc, překonala.