24-h test v šílených podmínkách

24 hodinová výzva

24 hodinová výzva otestování trička pro turistiku se trošku zvrtla. To, co vypadalo jako krásný trek a pohodová turistika tak nakonec vůbec nebylo.

Kauaeranga Kauri Trail (Pinnacles Walk) je velmi populární turistická trasa nedaleko Aucklandu na Novém Zélandu. Na trase také leží chata, jejíž roční rezervace pokryjí 25% všech rezervací DOC chat na NZ (Department of conservation je agentura spravující národní a přírodní parky). Naprosto jiné podnebí a podloží dělá z treku dostatečně rozdílný zážitek oproti evropským výšlapům. Navíc, výhledy z vrcholu jsou úchvatné a připomínají Avatara. 

Se spaním na chatě je tato výprava 2-denní a přesto, že neberete stan, máte třeba spacák a jídlo, částečně také vodu. Na zádech je batoh tedy znát. Na tomto místě musím zmínit velkou výhodou nízké váhy díky oblečení nanosilver, takže můj batoh je relativně příjemně lehký. 

Trasa dobrá, ale v tomto?

Co z mého výletu tentokrát dělá pořádnou výzvu je počasí. Už týden nepřestává pršet, vše je promáčené, klouže a shora stále padá další déšť. Což je při turistice vždycky výzva. Pokud se obleču do nepromokavé vrstvy, budu se při výstupu potit uvnitř jako šunka v udírně. Pokud si na své tričko nic neobleču, bude mokré zvenku. 

Protože cesta vede velkou část pod stromy, vybírám si druhou možnost a zkouším umožnit tričku dýchat. Jílovitá zem pořádně klouže, takže si místy říkám, že když spadnu, pořádně si triko ušpiním (což by zase lépe zvládla nepromokavá bunda). Ale už jsem se rozhodl.

Rozhodně nemůžu říct, že na mě neprší, ale jsem spokojený se svou volbou. Cesta příjemně ubíhá. Příroda je opravdu jiná, jiné stromy - například Kaury. Místy mohu pozorovat mladé stromy druhu, který jsem před pár dny viděl na severu od Aucklandu. Jedny z nejstarších stromů na zemi tam rostou 3 tisíce let. Tady narážím na jejich písklata, 20-50 leté stromy, mnohdy také mladší. 

Jinde by byly tyto vodopády hit

Cestou míjím menší i větší vodopády, které by jinde byly hlavním lákadlem trasy (tzv. POI - point of interest). Tady však ne, místní i mnozí turisté kolem nich procházejí bez povšimnutí, já si však každý vodopád prohlížím, užívám a fotím. Užívám si také překročení řeky, které je někde přes visutý most, jinde přeskočením po kamenech. Tentokrát je řeka více rozbouřená než jindy, ale zatím překročit lze. Říkám si, bude to tak také zítra, až půjdu dolů?

Tričko skvěle dýchá, není mi horko a necítím se promočený, nepotím se více, než je nutné. Možná mě ten déšť dokonce příjemně ochlazuje?

Musím se přiobléct

Dostávám se nad hranici lesa a tady už na mě prší. Bez bundy se dále jít pohodlně nedá. Z výhledů není nic, brzy bude tma a mým dnešním cílem je Pinnacles Hut. Oblékám si bundu a pokračuji dále. Sice pociťuji rozdíl s tričkem samotným a s bundou, ale jsem překvapený, že je to nejen snesitelné, ale vlastně stále příjemné. Z mrholení je déšť, z cesty je skluzavka a já pokračuji dále.

Vidím heliport, chata nemůže být daleko. A opravdu, po chvilce přicházím k chatě, kde už je Warden Rob (správce) a odškrtává si mě s mou rezervací (opravdu doporučuji rezervaci - já měl štěstí. Díky špatnému počasí mnoho lidí své plány zrušilo a uvolnilo se na chatě místo. Jinak bych ostrouhal, protože tato chata je otevřena celoročně a rezervace se dělají i měsíce dopředu). Vybírám si místo na spaní, chystám si spacák, vytahuji jídlo, sundávám bundu a jen v mém mokrém tričku jdu vařit. Spoléhám na to, že uschne, i když je vzduch relativně vlhký.

Došel jsem mokrý

Než jsem si udělal čaj, uvařil a snědl večeři, bylo tričko opravdu suché. Slunce už zapadlo, trošku se ochladilo, přioblékl jsem si ještě tenkou mikinu a strávil zbytek večera s cizími lidmi. Na takových chatách není signál, takže Duolingo dostane Freeze, ale mám šanci vytvořit nová přátelství, zahrát si hry a celkově být více present v okamžiku a místě. Naladil jsem místní kytaru, zahrál si pár písniček (ke kterým jsem si pamatoval akordy - žádný internet, pamatujete?). Do spacáku uléhám opět jen v suchém termo tričku a spokojeně usínám. Přeji si, aby ráno bylo krásně na ty výhledy, kvůli kterým jsem přijel.

Probouzím se do krásného rána. Je krásné, protože jsem na horách, ne proto, že by bylo krásné počasí. Prší, je mlha a relativně chladno. Na vrchol je to kousek a cesta dolů vede zase kolem chaty, nemusím si tedy brát batoh. Po vydatné snídani, na kterou jsem měl svou "oblíbenou" kaši (no co, je to lehké a výživné), vyrážím rychlým výpadem na vrchol. Odsud je to kombinace schodů, uklouzané cesty, kramlí a škrábání se po kamenech. 

24 h uběhlo, co teď?

Trasa mě strašně baví a i přesto, že na vrcholu nemám žádné výhledy, chvíli sedím a představuji si, jak to asi vypadá. na chatě dobalím věci, loučím se s Robem a vyrážím dolů. Někde v půlce časy se dívám na stoky a říkám si: teď je to 24 hodin. Měl to být test minimálně na 24 nebo přesně? Protože leje jako z konve, ujišťuji sám sebe, že určitě bylo myšleno minimálně na 24 h.

Přicházím k motorce, kde se nemá ještě cenu převlékat v dešti. Můj plán je dojet do turistického centra, přebalit batoh, převléct se do suchého, nabalit vše na moto a vyrazit dále. Usmívám se, když na rozbité a mokré štěrkové předjíždím auta. na motorce můžu, jsem sice mokrý, ale šťastný.